NA BESEDĚ U ALOISE JIRÁSKA

N esčíslné opály jiskřily nám před očima, když jsme si vysokým
umrzlým sněhem prošlapávali pod zářivě modrou oblohou cestu
na Kotouč. Zmizela Trúba, skrylo se neklidné a nikdy neunavující
panorama štramberské, zestilisované nyní zimou na výrazný
dřevoryt, nechali jsme za sebou již poslední baráčky, do nichž čtvrt roku
.slunce nesvítí, a jsme sami ve vysokém lese. Ještě jednou jsme od
Masarykova pomníku pozdravili Štramberk, který se v
monumen-tální zkratce prodral řídkým stromovím, obešli jsme bok Kotouče,
a již iluse lesní přírody je úplná. Cestičk'adocela se ztratila ve
sněhu, jehož vrstva vučihledně narustá, nikde stop chodcu, stromy
houstnou, a cosi z osvobozujícího ticha beskydských hvozdu
rozestřeno je v čirém, silném a mrazivém vzduchu, kam slunce tká zlatý
svuj ornament.

Najednou, tváří v tvář mohutnému vápencovélDu masivu Jurova
kamene, nás doktor Hrstka zastavil - neboť s kým· jiným než
5 ním, geniem loei ve Štramberce, možno konati pout po Kotouči,
af pálí slunce srpnové nebo ať led pod sněhem modeluje docela
nově tento podivně a vynalézavě pitoreskní kout Moravy?
Přistupujeme k vysoce zasněženému pahorku, z něhož teprve
postupně se noří umělá skalka s lavičkou, a z veliké závěje dívá se
na nás napolo rozpačitě, napolo unaveně zvláštní kamenný stařík,
se sněhem na obočí, v záhybech lícních, na vousech. Když jsme
přišli, pokrývala mu hlavu vysoká bílá beranice po staré horácké
módě, a krk mu zahřívala obrovská sněhová šála, jakou nosívají
výměnkáři v Orlických horách, když se vyberou tu neděli před
svatým Matějem na slovo boží. Smeteme lehkou rukou sněhový
nános s pískovcové busty Štursovy a teprve nyní poznáváme tu
celou intensitu životnosti, kterou velký sochař soustředil do
Jiráskova výrazu. Ne, to skutečně není ten dědouš z Hronovska, jadrný
jako pařízek a zakublaný jako kozák pod mechem, kterého dlouhá
cesta sněhem a životem nahrbila, ale nepodlomila - kdež by I

To zde do Jurova kamene, připomínajícího najednou skálu na
Blanice, hledí moudře a výmluvně starý a dobrý kronikář lidu
čes
28