symbolisační a mytotvorné.Jestaž podivuhodno, s jakou měrou
vlípu, rozmaru a humoru dovede mluviti o těžkých otázkách a jak
zajímavě umí oživovalí svou látku j řekli bychom, že se jen bavíme,
kdyby se nám co chvili nedostalo poučení o skutečně vědeckých
problémech. V poslední a nejpopulárnější publikaci Sobotkově
"Kratochvilné historie měst a míst v zemích koruny
Svatováclavské" projevuje se už jensběratefa humorista, jenž obecné výklady
si nechal v mošně, ale i zde proniká zdravé a správné pojetí, že
každý projev lidského života je znakem národní duše, neúnavně
tvořivé, věčně mladé, stále se obrozující. Najdou se v knihách
Sobotkových stránky, dokazující jeho vzdělání v novodobé etnologii,
v evolučních naukách, v zásadách i důminkách srovnávací
psychologie národů,ale celek zůstává posvěcen oním vzletným a vroucím
romantismem našého obrození, který pevně věřil y lid jakožto tvůrčí
princip národní kultury a jenž hledal zrození lidové duše v teplém
klíně přírody.

Buď jak buď, Primus Sobotka v podstatě byl a vždy zůstal
dědicem obrozenských ideálů, jimž v duchu a pravdě sloužil. se
skromnou obětavostí, a proto II pietou, povinnou hrobům buditelů,
položme k jeho popelu kytičku mateřídoušky.

27