mnoho učenosti a důmyslu, ale i mnoho slohového umění a
literárníhovkusuj brousili 11 tříbili jako klenotníci mateřský jazyk,
jejž znali až do nejjemnější tkáně;. s pohrdáním a humorem
ušlechtilých cyniků řeckých shlíželi se své životní výše na shon po
penězích, úřadech a důstojenstvích. Tento rod mizí a vymírá. Před
čtyřmi lety doprovodili v Brně k hrobu jeho příkladného zástupce
Františka Vymazala; kolisaje mezi Prahou a Brnem nepřežil dlouho
svou osmdesátku jiný tichý, nepatetický hrdina tohoto pošetilého
idealismu, Primus Sobotka.

Kdyby si někdo umínil založiti galerii vzorných českých
redaktorů, kteří bez osobní ctižádosti naplňovali podniky, jež řídili, svou
anonymní a skrytou prací, svým organisačním důmyslem, svou
formální kázni a svou stále pozornou pečliVOStí, nesměla by tam chy .•
běH podobizna Prima Sobotky. Pět let, jež věnoval obrázkovému
"Světozoru", šest roků ve službách lidovýchovné "Matice lidu",
celá desetiletí v redakční kanceláři Ottova Slovníka naučného
(po mladistvé průpravě v encyklopedii Riegrově) jsou
právempýchou jeho skromného života. Nejsa zapsán žádné literární koteni,
nýbrž naopak nadán přísnou spravedlnosti, soustřeooval v~ svých
podnicích opravdové pracovníky, ať přicházeli zprava. či zleva.
Odborná průprava vědecká pojila se u něho vždycky s širokým
rozhledem obecným a s věrnou láskou k poesii, takže nikdy
neodstrkoval děl básnických, ani naukového písemnictví. Z anglické
literatury přinesl si jasný a zdravý smysl, jak popularisovat, a
pokusil se o to i jako redaktor i jako spisovatel. V úvodě k
nejosobitější své knize napsal Sobotka zlatá a nestárnoud slova "Mám
za to, že hlavně forma je toho příčinou, že náš lid nerad čitá články
a knihy vědecké j kdyby se mu podávaly způsobem srozumitelným,
slohem jednoduchým, svěžím a mluvou jaksi hravou, čipernou,
nikoli suchopárně učenou, zajisté by se mu v nich také zalíbilo." To
zní na poslech po anglicku j ale zamysleme se hloub a poznáme,
že jest to program jungmannovský. Ajungmannovská byla také
Sobotkova úzkostlivá péče o jazykovou správnost a čistotu všech
prací, které otiskoval a jichž nepropouštěl nikdy bez prohlédnuti.
O Primu Sobotkovi jako redaktoru plně platilo staročeské přísloví:

Svíce jiným svítíc, sama se tráví. Nevím ostatně,' zda to nebylo

25