zachytí plnou milost okamžiku, ale jak teprve děkovati za
schopnost a blaho symfonie, z níž hučí věčnost i přes hranice života
jednotlivcova? Dokud byl básník mlád, chytal nejistou rukou rosné
kapky, zachvívaje se p)'chou, jestliže se v nich chvělo sedm barev
vidma, a hle, dnes jest jeho poesie podobna řece valných vln
plynoucích bez přerušení I

Básník, zardělý studem nad tak svrchovanou měrou bezpečného
štěstí a oprávněné hrdosti, usmívá se rozpačitě a rozhHží se kol
dokola, jakoby se divil, kterak z náručí božího se najednou octl
uprostřed drobné skutečnosti, na břehu řeky, kde dva ry,báři právě
spustili udice, kde silné zdravé děvče obnaženýma, opálenýma
rukama pere bílé prádlo, kde přistává, směšně supě, parníček.
A náhle si vzpomněl na domov a rodinu, ohnisko to, v kterém
věčnost protíná drobnou realitu všedního života. Jaký pocit jistoty
a bezpečí jej ováli Představil si vše, jak to byl opustil před
okamžikem, ženu, květiny, děti, přftele, druhou matku a o všech byl si
jist, že vědomě i bezděky spolupracují na díle jeho poznání i
symfonické tvorby. Žena, která nejprve vzněcovala jeho citovou touhu
a potom ještě silněji jeho smyslovou rozkoš, drží teď jeho mužský
osud v rukách tak pevně jako oblohu země a to silou klidné péče
a věrné, spolehlivé lásky. Jak dobrá a něžná jest ke každému t
Básník vzpomněl si, jak se laskavě věnuje jeho přfteli herci,'jakoby
se chtěla mu odvděčiti za to, že, dokresluje mužovy postavy a
naplňuje kadlub jeho veršů melodickým stříbrem svého hlasu. Chtěl
pospíšit za nimi, polaskati se s dětmi, mezi nimiž jistě se batolí
jejich babička, s pohádkou na rtech a s aforismem na mysli, ženský
mudřec lahodného úsměvu. Ale zdržel se u vody, nad kterou plul
ve vzduchu krásný velký pták a zahleděl se za ním do dálky, a již
již zrakový dojem se pterozoval v symbol, vznět v melodii,
skládající pouhou sloku v básni věčností. Ó požehnané léto, v němž

, všecko tak rychle kvete a dozrává!

*

JSI KsAsNÝ, vltavský úvale s chuchelským kostelíkem dnes
o tolik smutnější, že ses stal svědkem oklamání a zrady velkého srdce

17