melodii hodnou věčného napodobeníl Neopustila jsi nás Hdí,ani
našich nevinných bratří květů, neboť zázračně stoupáš do očí v p()~
době slzí ve vteřiná~h nejvyššího dojetí a štěstí a do kalíšků jako
rosa před divem slunečního východu a ranních červánků. Básník
ví, že vědomí této obecné jednoty jest Bohem a koří se mu v
modlitbách, které se bezděky člení rytmicky a souzvuk citů dovršují
souzvukem hlásek, a protože přicházejí samy, nevolány a přece vítány,
není jméno básníka světskou lichotkou ani ctižádostivým
lícoměrnictvím. Někdy se mu zdá, že by měl jako jeho praotcové z rodu
faunů a dryád uctívati Boha a jednotu pouze v přírodě a skrze ni,
tančit kolem zurčivého pramene v lesích, vztahovat ruce k slunci,
utíkat o závod s větrem, a opravdu jeho bohoslužba obrazová a
básnická není často ničím jiným.

A přece Bůh není jenom zákon a vývoj hmoty věčně živoucí a
věčně· omlazované. Když večer v tichu, jež soustředuje, skloněn
nad knihou a myšlenkou, hovoří s dějinami a s národy, prožívá
tutéž jednotu v oblasti ducha: filosofové a zakladatelé náboženství
bratří se s ním přes století, báje a legendy nabízejí mu obrazy
i podobenství pro zážitky jeho citu a rozumu, v starých dějích a
zkazkách setkává se s obdobami svého člověčenství --'- jaká to
jednota lidského ducha, který vzestupuje a vyvíjeje se, nepřestává
býti týmž a ve stejném rytmu proudí dějinami i zkušenostmi
každého z násl A toto poznání, stejně silné jako slastné, rozsvěcuje
velké, podivné oči pravnuka faunů a rusalek září skoro tajemnoú,
jejíž odlesk ještě dnes se najde na některých slokách básníkových,
kde silou víry a lásky jest zhašen rozdíl mezi životem a smrtí,
rozdíl stupně, nikoli však podstaty.

Nestačila by však básníkovi slast pouhého uvědomování a
prožívání prajednoty světa a ducha, kdyby ji zároveň neztělesňoval
aktem tvůrčím a v tom se nepřipodoboval samému Bohu.
Nejpyšnějším zázrakem jeho básnického léta jest přece, že pojal celé své
umění jako organisovanou jednotu, kde se článek pojí přirozeně
k článku, kde i po létech se nápověd jedné básně rozvijí v
symfonii pozdějšího hymnu, kde se motivy vracejí a dějinné vise řadí
v celek složitý a rozmanitý, jehož vnitřní souvislost .stáváse stále
zřejmější. Budiž Bohu dík za dar a štěstí jedné každé písně, která

16