tí. Jsou v životě národů chvíle klidného rozvoje,
požehnaného růstu, plodné inspirace, kdy ptO
pravého umělce není a nesmí býti vyššího zákona
než hledati, toužiti, tvořiti a to s tak úplným
vnořením se do díla, jako by na dně vesmíru
nebylo ničeho vyššího. Ale udeří i jiné hodiny,
kdy se v umělci musí především ozvati muž,
nositel svědomí a zbraně, neváhající ani okamžik
A nezapomenouti, že toto uvojí poslání se
nevylučuje, nýbrž doplňuje - to! zítra jako včera
ty p r a v é tra d i cel II mír o v s k é.

aB8