že se také »Lumír« zpravidla pod nárazem chvíle
politicky závažné zmužile a po česku ozval
výkřikem, výzvou, písní, která jest činem, »Lumír«
starší slovem Sládkovým, »LumÍr« mladší veršl
Dykovými. Ale od samého počátku až do
dnlsvětové války chtěl a dovedl celou svou podstatou
znamenati zcela uvědomělý protest proti onomu
českému zotročení mysli a síly, před nímž mladý
Sládek prchal za oceán, zralý Zeyer do
požehnaných zemí kultur ničím nepodvazovaných,
zestárlý a jinošskému entusiasmu věrný Svatopluk
Čech do vidin osvobozeného lidství. Takovým
protestem měla býti povýšená lhostejnost ke
všemu německému, co nás zotročovalo po staletí;
tento smysl mělo i volné umělectví, kterým se
sebevědomý Čech měl vyrovnati synům národú
sVQbodných; kus toho se skrývalo také v
pohrdání veškerou tupou a spokojenou lhostejností
domácí, tak povolnou ke každé zevní i vnitřní
nesvobodě.

V tomto statečném spojení muž n o s t i a
umě I e c tví našel též nový »Lllmír« jmenovitě
za vedení Dykova svou cestu k českým srdcím
za světové vojny, kdy stál pevně na svém českém
dějinném místě. Spojení toho nechce zradit ani
kdykoliv příště, až bude snad méně vábným, ale
zato tim odpovědnějším úkolem setrvati, zatím
co ostatní se budou vyčerpávati intelektuálními
pokusy, které by dokazovaly oprávněnost sběhnu-