Zeyer a vedle Vrchlického Líer vtisknou listu
iSVOU pečeť a kdy se zásadně v polemickém napětí
rozliší od protilehlé školy t. zv. národní, dojdou
až do zámezí, zdůrazňujíce tyto znaky: ne již
umění ve službách života, nýbrž jako rovnoprávný
činitel vedle života a nad ním; básnictví
nevytvářející v poótivních typech vzory pro mravní
vývoj Čech-člověka, nýbrž budující ve hře obraz
nosii svět svéprávný, od skutečnosti různý, místo
dosavadní slovanské a německé orientace
myšlenková a uměleckií zRvislost na románském západě,
zvláště 11U .I:i'rancii. I jest »Lumír«
nejdůslednějším a-před »Moderní revuí«-nejjednostran.
nějším ztělesněním uměleckého individualismu
čtlského, jenž má odvahu býti soběstatečným; jest
i3mělS'm a často bezohledným pokusem připnouti
('eehy přímo k západní Evropě bez nčmeckého
pro::,;trednictví a bez ohledu na snahy domácích
slavjanofilů; přenáší, dosti opožděně, do Čech
estetickou zásadu umění pro umění, jak ji
formulovala zralá a přezralá romantika na západě.
Bezohlednost až hrdinská, s kterou za svého rozkvětu
Lumírovci hájili tato stanoviska, byla zkrocena
stářím, náchylným ke kompromisům, ochočena
iinavou, která se leká dúsledků, oslabena poměry,
uprostřed nichž se občanskému průměru vždy
dostává zastání proti umělec}.;éulU výbojci. Když
churavý Sládek křehl " zllllllím slunci, unavený
Zeyer vztahoval ruku po spasném dřevě kříže,