pl'opasťi, j'ež se rozevřela uprostřed clviťisac-e
soudobé. Jsou naše neschopnost pro fanatismus,
naše klasisticky zbarvené a umělecky uvědomělé
spoléhání na vkus, nál;; důraz kladený na tradiční
stránku vývoje, skutečně pouh)Tmi znaky
konscl'vativnosti, jak se zdá těm, kdož nás nedočkavě
dychtí vystřídati1 Mnohý z nás cítí jel;;tě, jak
se kdesi hluboko na dně jeho bytosti neodbytně
rodí pravdivé a opravdové odpovědi na naléhavé
otázky dneška, a že se všecka mravní síla v něm
soustředí k tomu, aby jim dal pevný a silný
tvar. Vyslovíme ještě ty odpovědi 1 Skeptikové
mezi námi i naši protinožci v mládeži soudí, že
se nad námi již připozdilo. Tolik však víme:
co bude vvsloveno, bude jenom V)TllZem
myšlenkové i tvá-mé schopnosti a odpovědnosti jedno~
tlivce, mluvícího za sebe sama v hrdosti i
smutku osamocení. Náš krajní individualismus, který
nám mladá generace s lehkým posměchem
vytýkává, byl vždy naší výsadou, avšak i slabostí
..ale patrně se ho již nevzdáme.

Prošed rukama čtyř generací, řízen postupně
celým zástupem redaktorů povahově i literárně
různých, vyplňován pracemi spisovatelů, kteří
měli sice často dobrou vůli, ale zl'ídka plnou
možnost podříditi se celku, »LumÍr« měnil během púl
století svou podobu, avšak zachovával celkový
ráz; ten zůstával v podstatě stejný, jaký mu
vtiskl Jan Neruda př'i založenÍ. 'l'ehdy r. 1873,