V tom ve všem byl .Jiří Wolker typem, jak
ozřejmila jeho smrt.

Že byl básníkem od Boha vyvoleným, věděli
jsme hned po první jeho sbírce, knize to studentn
jedenadvacetiletého. »Host do domu« jest
lyrickou zpovědí mladých smyslů, které se
rozdychtěně otvírají, mladého srdce, které přetéká
láskou a štěstím, ale i zádumčivostí a touhou,
mladého náboženství, které se nedočkavě dopíná
svého Boha, aby se pokorně vrátilo k jeho
dětem na zemi. Jitřně svěží a rosná čistota
postřehu, jemuž je všecko tak chlapecky nové,
neočekávané, zázračné, pojí se zde se svěží a rosnou
čistotou citu, který se nevinně pobratřuje se
všemi lidmi a věcmi, a dvojici tuto doplňuje svěží a
rosná čistota výrazu primitivního a názorného,
často a uvědoměle blízkého lidovému řikadlu,
prostonárodní písni, starobylému úsloví. Nám,
kteří jsme ve svých slovesných počátcích bolestně
trpěli přílišnou rafinovaností vjemovou, citovou
a výrazovou, byl tento spontánní primitivismus
radostným překvapením, ač netajili jsme se
obavou, zda snad tato prostota není samoúčelnou
hrou, která by mohla ohroziti další vývoj
nadaného básníka. U Jiřího Wolkera nebyla, také
již proto, že pod ní vřela intensita života,
vášnivý vztah ke skutečnosti, mocné zaujetí
přítomnou chvílí. Mladý Moravan vyžil své chla·
pectví plně a rozhodně a stejně plně a rozhodně