luce než od Herdera; politická tendence přináší
zároveň sytější zharvdní politické proti
někdejšímu pojetí nábožensko-filosofickému.lnyní chceT.
G. Masaryk, aby naše humanita byla náboženská.
a tvrdí, že takovou se u našich čelných
obroditelů jevila uvědoměle; jména Husa, Chelčického a
Komenského zaznívají nadále, a v našem
písemnictví i nejnovějším shledává Masaryk bystrými
postřehy náboženské tóny. Ale jedním slovem se
zde označují dva rozdílné pojmy:
transcendentní náboženství našich reformátorů se podstatně
liší od racionalistického humanitismu
Masarykova, jenž na místo boží staví člověka a jest spíše
etickým prohlouhením demokratismu, než
projevem života skutečně náboženského. vývojová
logika Masarykovy koncepce by neutrpěla ani
v nejmenším, kdyby humanitně demokratický cil
našeho národního usilování o ohrození i po
osvobození zbavila atributů náboženských a kdyby
prostě reformaci českou označila jako průpravu
novodobé revoluce protitheokratické -
vroucímu ctiteli Havlíčkovu by dobře slušela taková
jasná, přímá, střízlivá určitost havlíčkovská. K
čemu se na oko stavěti veleknězem náboženství,
k němuž mne poutají leda uctivé vzpomínky
historipké, když jsem celou bytostí politik
moderního věku, který váží mravní důvody pro své
jednání z novodobého filosofického myšlení a
nikoliv ze spojení s Bohem 7 Není radno mísiti věci