duše .- tot rysy, jež jsou vŠem spíše než
nahodilým projevem prchavého nadšení. Vše, co
vzbuzuje nejhlubší podiv v mysli Masarykově,
označuje proto jako demokratické; i Němcům,
Gotthe1fovi, Kellerovi a hlavně Beethovenovi (pro
Devátou symfonii »ve jménu lidskosti a
demokracie«) může býti pro jejich demokratickost
odpuštěno.

Avšak možno naslouchati v dojetí velkonočním
zvonům, aniž věříme jejich náboženské zvěsti.
'rak se mně děje s Masarykovým náboženstvím
demokracie. Ani jedinou ze státních forem, i když
její důsledné provedení značí zároveň novou
úpravu všeho veřejného života, nedovedu
považovati za ospravedlnění obětí, které na životech i na
mravních statcích přineslo lidstvo za světové
války. Želel bych hluboce všech mladých, nadaných,
čestných a nadějných lidí, již vylili na evropských
bojištích krev, kdyby byli padli skutečně jenom za
vítézství myšlenky demokratické; nemřeli však
nadarmo, pokud vykoupili svou krví státní
samostatnost a plné sebeurčení svého národa.
Sotva lze pokládati moderní demokracii, k níž
položila základ měšťanská velká revoluce
francouzská, za trvalou formu, vyvrcholující politický
vývoj lidstva, jak se děje ve výkladech
Masarykových; padly demokracie antické, nahrazeny
jinými, namnoze protilehlými útvary státními ~
pomine i tato. Nevíme ani, zda krise, již právě