tězila tedy zbraněmi Dohody moderní
demokracie, připravovaná reformací, filosofií a
francouzsImu revolucí. rl'ento konečný triumf demokracie
znamenal zároveň osvobození menších národů,
oslabení, částečně i odstranění principu
monarchického, posílení formy republikánské a
konečně i další prohru církve a vůbec aristokratismu.

Velké koncepce filosofů dějin, ať slují
Augustinus nebo Bossuet, Vico nebo Montesquieu,
Herder či Hegel, vznikají zřídka z pouhého
předmětného pozorování a z čisté abstrakce faktů bez
přimíšení zbožuých přání a osobní víry; není tomu
jinak ani u '1..'. G. Masaryka. Viděli jsme již, kte·
rak myšlence demokracie vyhradil nejvyšší
místo ve své soustavě ideové, -kde jinak trůnívají
pomysly náboženské; neníť mu jenom principem
politickým, u)'brž zároveň požadavkem
svrchované mravnosti a jiným, konkretnějším výrazem
pro ideu humanity. Mluví o ní se zanícením,
které dovede strhnouti i toho, kdo nesouhlasí a
zvláště tam, kde oslavuje její nejčistší formu,
demokracii americkou, stává se jeho výmluvnost
úchvatnou. Pobožnost u hrobu Lincolna, heslo
jeho (»z lidu, lidem pro lid«), opakované jako
povrchní formule, úcta prokazovaná 'Wilsonovi ja·
kožto hohatýru moderní demokracie americké,
nadšen)T poukaz k náboženským kořenům
amerického demokratismu, pokus vyvoditi i moderní
realismus slovesný z demokratického ustrojeni