Uhersko, které d~vno osnovalo a spoluzaviníÍo
světovou krvavou lázeň, nemělo pranic
společného s pruským individualismem. Ten, jsa dítětem
severoněmeckého protestanství, byl
dokoncevpra\'ém opaku k duchu katolické monarchie
podunajské a její dynastie, kde nikoliv fanatismus,
n)'brž konservativní pohodli, nikoliv chladná
spekulace vynalézavého industrialismu, nýbrž
vlahá atmosféra životní aristokratické pohody byly
domovem. A přece tato habsburská monarchie,
jejíchž etnicko·kulturních podmínek T. G.
Masaryk (na rozdíl od ostatních válčících skupin)
podrobněji neanalysuje, nese stejnou vinu na
světové válce. Míním, že tu rozhodovaly ony
motivy, jež se ve »Světové revoluci« namnoze
ztrácejí za pohnutkami dějinně filosofickými: motivy
politicko-národní. Ale o nich níže.

Soudil-li by někdo, že dílo utkané z tak
různorodých součásti a stále střídající
historicko-politický referát seřazený podle osobních osudů a
obecné exkursy filosofické, trpí snad
nedostatkem komposice a běžnými vadami rozsáhlé
práce improvisované s pomocí zápisů, křivdil by
hrubě »Světové revoluci«. T. G. Masaryk, jenž
dříve nebýval právě mistrem skladebné osnovy
knižní a jehož obě největší díla »Otázka.
sociální« i »Rusko a Evropa« trpí skrovnou
přehlednosti a přetížením v detailu, vytvořil zde svou
knihu nejlépe stavěnou. Šěsti kapitolám, vyprá-