musili bychom kÍásti za vinu Hobbesovi všecky
tvrdosti britského imperialismu, Benthamovi
veškerou mravní vyprahlost anglosaského
prospochářství, Jamesovi celou americkou soustavu
výdělkářské účelnosti. :F'ilosof, stejně jako básník
podle hlubokého symbolu Heineova, vídává
plížiti se za sebou liktorsky vyzbrojenou postavu,
ztělesňující činy jeho myšlenek; vyvolává zhusta
duchy, jichž pak zaklíti nedovede; na kovadlině
ducha kuje zbraně pro krvavé bitvy útočníků fl.
kořistníků - neníť ideje tak abstraktní, aby jí
nemohlo býti zneužito pro záměry příliš
praktické. Ale proč snímati vinu s původců reálních a
nakládati ji všecku původcům intelektuálním ~

Tyto rozpravy skládají ve »Světové revoluci«
onu napínavou partii, kde T. G. Masaryk
vyšetřuje přísně a pronikavě vinu na válce. Sám (str.
426) cítí, kterak přisoudiv ji pruskému
pangermanismu, vyplývajícímu nutně z podstaty
německého individuaJismu, lehce rozhřešil režim
rakousko-uherský. Vypomáhá si pak syllogismem:
»Národ filosofů a myslitelů, národ Kantův a
Goetheův, osobující si úkol světlonoše, nemohl bez
falše akceptovat nečestnou a krátkozrakou
politiku degenerovaných Habsburků a nesměl hledat
východisko ze slepé ulice své jednostranně
vypěstěné vzdělanosti válkou. Corruptio optimi
pessirna«. Nesnáz, jež se v Masarykovu výkladu
naskýtá, záleží v tom, že habsburské
Rakousko
202