rie státovědecké, od mravovědních exkursů až pc,
úryvky z dějin noetiky, vše v oné osobité směsi
ideologie a životní prak se, strohého apriorismu
a nejčasovější konkrétnosti chvatné
generalisace a ostrého pozorování, abstraktních hesel a
pronikavého dušezkumu, směsi, která ustavuje
jedinečnou myslitelskou individualitu Masarykovu.
Smíme opravdu ještě mluviti o směsi, když. silná
a uvědomělá osobnost utvořila z těchto
potýkajících se prvků skutečný organismus a
myšlenkový systém; když zdraví organismu a nosnost
Rystému se osvědčily v ohňové zkoušce dějin;
když Evropa v rozhodné chvíli převratu či
přerodu dala za pravdu koncepcím vybudovaným na
tomto myšlenkovém základě' Ovšem správnost
a organičnost výstavby teorie nesmíme,
nejsmeli právě fanatiky pragmatismu, nikdy
posuzovati podle toho, zda v prak si měla úspěch čili nic,
jmenovitě, neprozkoumali-li jsme napřed, zda
prakse skutečně ze suponované teorie vyplývá.

Způsob, jakým T. G. Masaryk ve »Světové
revoluci« zavěšuje své úvahy na válečné a
politické události velkého čtyřletí 1914-1918, jest
stejně osobitý jako překvapující. Řídí se při tom
výhradně motivací subjektivní. Veliké t1umy
otázek kulturně etických, dotýkajících se samé
ho jádra národní duše a objasňujících podíl
jedllotlivS'ch národů ve světovém zápolení v míru
i ve válce, probírá rr. G. Masaryk vždycky tam,

195