tiky předsvatební záleží právě v rozporu povah,
hledajících vyrovnání a smíření. J sou tu lehké
písně, stručné a jasné jako popěvek lidový s
nerudovskou názorností postřehu i citu ostře
vyformulovaného; jsou tu však i skladby, kde by
básník rád slokou složitěji stavěnou, veršem širšího
dechu a rýmem umně proplétaným naznačil
mocné napětí a husté vlnění svého srdce, ale i v nich
vždy znovu shrne gnomický verš pevné modelace
lyrickou pointu, vždy znovu tryskne svěží
kadence popěvku prostonárodního. Buď jak buď,
zde i onde, v prosté písni i v rozvětvenější básni,
základním motivem zůstává vášnivě naznačený
rozpor milence a milenky a milostné úsilí
vykoupiti se z něho věrou neb láskou; básník, jenž
opravdu svět nebéře lehce, utíká se sám před
sebou do němého nazírání na nevěstinu krásu neb
do Její čisté nábožnosti, nejvýrazněji asi v
podivuhodně ohnivé a při tom chmurné apostrofě
»Modli se za mne, děvče nevinné«, psychologicky
stejně pravdivě ve výmluvné a snivé vzpomínce
»U potoka«, v reliefních »Mých písních« a
lidsky tak přesvědčivých slokách »Mé drahé E ... «.

Nenapsav jediné básně, v níž by slastným
pableskem hrála slast a němá něha líbánek v
manželské alkovně, ztrácí Josef V.Sládek po
jedenáctiměsíčním manželství dvaadvacetiletou Emilii;
bílý mramor jejího vyhaslého náručí ukrývá
mrtvé tělíčko nevydechnuvšího dítěte. Byl-li kdy