tu u krbu a do oiLarků hledi.

A náhle beze slova pozvedá se,

a ptám se: »Kmotře, přijdete-li zase,

dnes, zítra někdy? - a jak zde se st1'JLívá,
snad nékdy ráno, smutném po večeru?«

A on jak němý jde, jen hlavou kývá

a vrtí: »Ano - ne - a zmizí v šeru.«

Tímto velik)'m, mnohoznačným gestem symbo·.
lickým J. V. Sládek propouští svého čtenáře. Od
proudů Mississipi dovedl jej k ručejům vod,
ženoucích mlýn Jana Lamače a odtud k
bezhlesným vodám Lethe ... a ostatek jest mlčení.

2. Sládkovo drama milostné.

Hustý mrak veřejné i mravní nesvobody, který
zastíral v šedesátých a sedmdesátých letech po
rychlém zmražení nadějí konstitučních český
obzor, vrhal své kalné stíny do důvěrných
vztahú mladého pokolení. Byronský pohrdlivý
postoj hrdého vzbouřence proti řádu božskému i
lidskému, lenauovská bolestná maska světobohié
melancholie, marně prchající z lhostejné společnosti
do mlčelivé přírody, lermontovský temný škleb,
stavějící na odiv stálý styk s dravými démony
nitra - to vše byl jenom evropsky střižený
výraz čistě českého hoře, plynoucího z neukojené
potřeby žíti plně a dústojně v poměrech, které od-