dětsky zjednodušen~ koledy, Údové písně
tuhnoucí v naivní příběh i starodávné pověsti s
heroickou látkou, hálkovské kresby rázovitých figur i
šolcovské směsi události a invektivy. Zde při
rozchodu se čtenářem dovede býti vážným i
štiplavým, laskavým i didaktickým, zádumčivým i
humorným; rozdává naposled, nikoliv však z
posledního, neboť bohat zůstal až do konce. Zase 
či spíše ve vyšší míře než kdy před tím --
soustředí svůj básnický zájem k tomu, co ve vztazích
lidských je věčného a stálého, co spíná pevným
a nerezavícím řetězem pokolení s pokolením: k
lásce mateřské, k mužnému přátelství, k věrnosti
vůči půdě, k požehnání práce. A přece básník se
neopakuje.

Ve dvou skladbách, v »Odsouzenci« a zvláště
v monumentální fresce provedené prostředky
nejjednoduššími »Ano-ne«, stupňuje se typická
epika Sládkova v básnický symbolismus, křtěný z
živoucích vod pravého mudrctví. Není již postav
- jsou jen osudy; není příběhů - jsou jen
podobenstvÍ; všechny posuny a postoje herců
prozrazují věčného režiséra, jehož chvála se tají pod
každým slovem, byť se rouhalo neb proklínalo:

»A žití krb jak zvolna dohořívá,

a rozhlížím se v stínech prázdnou síní,
jak viděl bych tu kmotra zas, mi bývá.
Jl šak není to V'íc on - to Život sedí

166