ní lyrick~ poesíe Zeyerovy. Zazněvší pozdě, záhy
umlkla a vždy se ozývala jen v svátečně
výjimeč-n)'ch chvílích. Nebyla mnohomluvná, n)'brž
sporá a střídmá. Ale co prozradila, náleželo vždy
k nejtragičtějším složkám "Qásníkova osudu.

2. Zeyerův Mojžíš.

V bohaté své knize o Židech a židovství v
české literatuře rozebral profesor Oskar Donath
důmyslně židovské motivy v životě i v díle
Julia Zeyera a vyložil, kterak rodové vzpomínky,
sentimentální záliba v starodávných ghettech,
synagogách a hřbitovech, soustavné studium
hebrejštiny a bible podporovaly v mladosti jeho
porozumění národnímu a náboženskému duchu
židovskému, aby pak v pozdějších letech
uvědomělé křesťanství zatlačilo tyto vrozené i pěštěné
zájmy a sympatie. Leckteré Zeyerovo dílo zdá se
býti skutečně inspirováno tajemnou a svůdnou
Šošanou, zosobněním to židovství, a zvláště
biblické skladby sta,rozákonní - Smrt Evy, Z dob
růžového 'jitra, Asenat a Sulamit - chutnají po
onom hašiši s růžemi, kterým častovala básníka
Valeria v Židovské ulici frankobrodské vnučka
marockého žida: mladé a svěží kouzlo dětství
lidstva i národa vyvoleného září z nich v
orientálské své smyslnosti a starozákonní čistotě.

Profesor Donath shrnuje Zeyerův i VrclJ1ické-