A DOL F

HEYDUK

V Adolfu Heydukovi, kmetu
osmaosmdesátiletém, odchází kus nejkrásnějšího mládí české
poesie. Heydukovy slovesné počátky spadají do
doby, kdy s vytouženým jarem konstitučního
života nadešel neočekávaný rozkvět našeho básnictví
- a jest tomu již plných čtyřiašedesát roků. Od
toho »Májového« úsvitu české literatury nic více
nepřerušilo plynulého rozvoje: školy a směry
se střídaly tu v klidné samozřejmosti, tu s
polemickým napětím; nesmělé podněty novotářů a
plaché nápovědi průkopníků se měnily v
uvědomělé činy soustavných umělců a v složité útvary
metodického propracování; kvapně se valící ge·
nerace hodnotily různě díla i význam básnických
předáků - a Adolf Heyduk ve svém lyrickém
ústraní stále dumal a psal, toužil a básnil,
horoval a improvisoval jako poslední pamětník
požehnaného ohdobí »Májového«. Jaká vrstva
hlíny a roklI se navršila na ztrouchnivěl)Tch srdcích
a zmlknuvších rtech druhů jeho mladosti! Více
než třicet let nás dělí od skonu jeho
nejdůvěrnějšího přítele Jana Nerudy, který se mu v ničem
nepodobal a snad právě proto jej s tak mužnou
\'ěrností miloval; skoro půl století leží mezi
dneškem a smrtí jeho někdejších soků v lyrice,
zdravě jarého Vítězslava Hálka a chorobně
zádum
111