Čech po něm nedovedli takto slaviti jasný a
slunný český venkov se zdravým a jarým lidem,
bohatého citu a šťastného humoru v nevinné
shodě požehnané přírody a neporušeného člověka, v
blaženém snu o čistém ráji slovanského kmene,
kde dobré pudy neklamně vedou k spasení a kde
slunce nezapadá. Není to jenom uvědomělý
potomek selského kmene, kdo zde - a
nejmohutněji snad v partiích sborových - zpívá vděčnou
chválu svého rodu; není to také pouze dědic
romantiky, která oslavovala přírodu a lid, ani snad
vyznavač staršího liberalismu, jenž prohlašoval
sedláka za jádro národa: ti všickni by li by dovedli
leda tendenčně opříti hudebníka, jemuž vydatnou
pomůckou bylo studium lidových písní a tancú.
Smetanova monumentální selanka je nejčistším
projevem jeho optimistického, lahodného, úsměv·
ného ducha, jenž i v oboru tragiky rád
dramatické řešení obětuje smírné harmonii, ale nade
vše miluje teplou a slunnou oblast jasného
humoru, kde se každý spor na konec ukáže
nedorozuměním a nic nebrání srdcím ,aby si po očistné
zkoušce letěla vstříc; jenom B. Němcová se sdílí
se Smetanou o takovou jasnou víru v prostého
člověka, v prosté štěstí, v prostý smysl života,
nedosahujíc arciť jeho rozpětí výrazového.
Smetanův český venkov jest méně národopisnou
malbou a romantickou idealisací než symbolickým
obrazem tvůrcova vnitřního světa, dokonale
klad
109