i nejpozdě;Íší potomky pěstití cností bohatýrsk~.
Smetanu, ducha spíše harmonického než
dramatického, zajímá na předvěkém mytu nikoliv
rekovské popředí, nýbrž herojsky selankovité
pozadí; proto nerozvil do šíře také svou koncepci
husitského zápasu, v které na rozdíl od
vlasteneckých romantiků, ale ve shodě s pokolením svob o",:
domy sIným a demokratickým živě cítil velkost
spravedlivého a vítězného boje národního za
pravdu. »J en jednou krajem tím šel národ lev,
jen jednou před dávnem hřměl jeho řev, a sama
země slouchá s zatajeným dechem, zda hrůzný
hrom jen nevrátí se echem, a co kde dýše, choulí
se v své skrýši a s chvěním cítí: Jsme zde ve
lví říši!« Co asi jeho ducha nenáboženského,
vzdáleného zvláště reformačnímu pojetí dějin a
života, vábilo k husitství do té míry, že
Libušino proroctví a po Táboru Blaník vyznívají
válečnou písní Božích bojovníků 1 V edle vidění
národní moci a síly jistě také opravdovost mravní,
která i jemu samému proměnila rozkoš umělecké
tvorby v etické poslání.

Ale nejútulnějším domovem českého srdce
Smetanova jest milostná selanka našeho
venkova; nikde se monumentální idylik, Mánesovi i
zde blízký, nepodává tak cele, jako v Prodané
nevěstě, v Hubičce a Tajemství, jako v Českých
tancích a v básni Z českých luhů a hájů. Ani
Čelakovský a Němcová před ním, ani Sládek neb

108