gickém výpadu - i my, kdož známe jen tiskový,
oslabující obraz jeho řeči a komentáře jeho
vrstevníků k nim, cítíme, jak se zde proti klidné
monumentalitě hrdinského orátorství Riegrova
projevovala řečnická mateřština jiného pokolení,
nervosně neklidného, individualisticky samolibého,
zakrývajícího krajnostmi oposice a darwinisticky
neostyšnými útoky nejistotu vlastní politické
myšlenky. Skutečně, jak to postřehla M.
Červinková-Riegrová, muž s vynikajícími vlastnostmi,
nikoliv však muž opravdu vynikající! A protože
byl především řečník, vyhasla jeho pamět s
těmi strhujícími ohňostroji jeho oposiční rétoriky,
zvláště, když positivní obsah byl skrovný, a když
předměty jeho útoků nakonec dějiny odstranily.

Na českém svahu Českomoravské vysočiny, kde
Edvard Grégr byl po léta milovaným poslancem
a -hledaným řečníkem, najdou se ještě po
hostincích na zdech jeho podobizny s tím pěkně
klenutým sebevědomým čelem, s chytrým
přimhouřením očí a se sardonickým úsměvem kolem rtů.
Mladé pokolení nezná již té tváře, ale občas
sejdou se staříci na sklenku piva, odloží čepice
a šály, do nichž zakubláni mrazem přišli a brzy
stočí hovor na politiku - jak bývala.
Posloucháte-li chvíli, poznáte, proč doktor Edvard Grégr
byl mezi nimi tak populární: tento věčný
oposičník a disident, tento svobodomyslník a
darwipi(sta vyjadřoval dobře duchovní potřebu
pozd
100