ny, kdež vždy bouřil na levém křídle, a s úmysly
vlastního politického klubu, v němž často měl
úlohu outsidera. Podrobiti se kázni, podříditi se
mínění celku, bojovati jako řadový voják pod heslem
neosobním - toho Edvard Grégr nedovedl a často
uvedl své politické druhy do rozpaků. Byl
vtělená l'opposition quand meme, a to nejen proti
vídeňské vládě a staročeským protivníkům, ale
stejně proti mladočeským svým přátelům, kteří
musili býti připraveni, že za každý výkyv
napravo, za každý náběh oportunistický, za každý
kompromis s dosavadními odpůrci je prudký a
jízlivý, bezohledný a přímočarý oposičník
Edvard Grégr napadne bez klidného politického
rozmyslu a bez uvážlivého zřetele na budoucnost. J
ako starý rybář formuloval to sám obrazem, který
spíše ozřejmuje schopnosti agitátorské než
politické: »Náš lid se podobá spíše lososu, který
svěže a statečně umí plovati proti proudu, ale v
stojatých vodách chřadne a hyne.«

Ano, spíše agitátor než politik byl Edvard
Grégr. Ale především řečník! Na zemském
5lněmě českém, ve vídeňském parlamentě, na
táborech pod širým nebem i na voličských schůzích
v městech a městečkách východních Čech hřímal
a útočil, štval a posmíval se, zlehčoval odpůrce
i horlil pro postup krajně oposiční, bral si na
mušku vládu i kněžstvo, z úkrytu ironie vyrážel
neočekávaně na Vídeň a Staročechy v
demago
99