dualismu, která mu umožňovala cítiti se kacířem,
pro nějž církev již již staví hranici. Byl proto
poněkud zklamán, když na jeho flebevědomé
výzvy neodpovídala ani slovem »ta chlubná ústa
Vatikánu, ti místo boha bohové«. Přemýšleti a
domýšleti, nebylo jeho věcí; zůstával vždycky
hlavně agitátorem, který dovede sáhnouti k
nejúčinnějším prostředkům praktickým. Stal se
postupně tiskařem, knihkupcem, nakladatelem; jako
Samson lišky s ohnivými ohony posílal rudé
sešitky Epištol svobody do tábora konservativcú a
ultramontánú; také jeho lidovýchovná knihovna,
vydávaná v duchu positi .• ,: iRJllU, Matice lidu,
neměla na svých šedých deskách bez příčiny
symbolickou kresbu meče a pochodně uprostřed
věnce vavřínového a pod ní hrdé heslo: Osvětou
k svobodě!

Temenilo z nepokojné, činorodé a překypujíCÍ
povahy Edvarda Grégra, že se mezi svými
druhy nejprudčeji obrátil proti dotavadní pasivní
politice české. Ale bylo také ve shodě s celým
jeho založením a s názorem jeho protihistorické,
s přítomnosti těsně spiaté a neilusionistické
generace, že se s úporností, která vzbudila úžas,
ano, pohoršení, postavil proti státnímu právu.
Jednaje z plnosti svého přesvědčení a nebrzdě
svého výbušného temperamentu, nedbal, příkrý a
svéhlavý individualista, nikdy toho, zda jeho
projevy a skutky souhlasí s názorem vlastní
stra
98