museum, již od něho ž~dali podporu na cestu za
moře. Siln)', velice nedbale a pohodlně oděný pán,
ruměného širokého líce a bystrých, usměvavých
očí za ostrými brýlemi, měl pro každého slovíčko,
radu, útěchu, slib, po případě peníz neb stále
přichystaný příbor při skromničkém obědě.
Odpovídal několika lidem najednou, projevuje
zájmy nejrozmanitější. Dokládal co chvíli své
temperamentní, žertem kořeněné řeči odkazem na
své proslulé scrabbooky, jejichž některý svazek
musila sekretářka knihovny přinésti.
Vtipkoval, smál se rád, ale hned rozvinul s jasností
pronikavě myslícího muže a s účelnou určitostí
starého praktika přesný reformní plán, jenž
vyhlížel střízlivě, ale měl hluboký základ
idealistický. Bavil se v šibalské roztomilosti s dítětem
SV) ch přátel, pro něž vždycky nalezl v rozsáhlých
kapsách svého staromódního šosáku mlsek neb
hračku, v zápětí však roz durdil se opravdově na
své zpátečnické, staročeské kolegy na
staroměstské radnici, kteří se holohlavého šedesátiletého
mladíka, s pošklebkem nazývaného Mr. Vorwarts
bál: jako kapři v rybníku neúnavné štiky. Ale
po chvíli, když ho zavedl do hovoru mladý,
zamy~len)' orientalista, a když se v řeči vracelo
jméno zvláštního Náprstkova miláčka starého
Konfucia, bodrý bonhomme zmlkl a zvážněl: to
uprostřed všedního dne prožíval důsledný ateista,
odmítající Nadpřirozeno i zásvětí, čistou chvíli