2. Mr. Vorwlirls.

Přišel-li před čtyřiceti lety do staré, ještě
velmi zachovalé Prahy z venkova nebo z ciziny host,
zavedli jej známí do některého vlasteneckého
spolku, kde se horovalo a klepařilo, do útulně
zatuchlé a dusné plzeňské pivnice, kam každá z obou
vládnoucích stran zanesla svou politiku, nebo na
kus družného lidového veselí do pivovarské
restaurace se sklepnicemi a zpěváčky. Ale dojem
společenského života pražského byl neúplný,
nenavštivil-li cizinec starodávný dům u Halánků na
Betlémském plácku: tam sídlil beze stanov a bez
formalit skutečný společenský klub, tam bilo
opravdové, silné a horké srdce české Prahy, tam
Lyl pánem domu vždycky pohostinského
nejrázovitější Pražan, Vojta Náprstek.

Bylo ovšem velice těžko nalézti tohoto
originálního muže samotna, a vlastně se samota ani
pranic nehodila k povaze družného demokrata.
Vždycky měl kolem sebe nějakého
cestovatelepřírodopisce, filantropickou nebo feministickou
horlivkyni, sběratele národopisných předmětů,
mladého dychtivého živnostníka, nemluvného
poetu neb učence, dva tři americké Čechy, mladou,
nenasytnou čtenářku z Amerického klubu a ovšem
řadu neodbytných petentů, za něž se měl
přimluviti v městském zastupitelstvu, od kterých měl
koupiti bezcennou kuriositu pro Průmyslové

9°