tRl LIBERALNí PůtlTI}'{Ovt

1. Kovový hrdina.

Osobnost Karla Sladkovského, v které
šedesátá léta spatřovala nejmohutnější ztělesnění
politické mužnosti, a kterou Jan Neruda miloval
obdivuhodnou láskou mladšího bratra, jest dnes
napolo zapomenuta, a jeho jméno, jehož pouhý
zvuk působil na současníky jako úder zvonu,
zaznívá pro třetí generaci hluše: což opravdu byl
tento slavnostní' mluvčí české věci z dob
říjnového diplomu a fundamentálních článků něčím
'více než průměrným paladinem vlasteneckého
liberalismu 1

Lhostejně míjejí návštěvníci Národního
divadla ve foyeru velkorysé poprsí, hledící
pevným zorem statečného uspokojení na krásu a
slávu uměleckého domu, kterou neúnavný budovatel
viděl před sebou v tušivém vytržení a jejíhož
dovršení se nedočkal; kdo z nich ještě ví, že to byl
z českých politiků vedle F. L. Riegra právě Karel
Sladkovský, jenž výstavbu »nádherného chrámu
našeho národního umění« povznesl na věc české
cti a veřejného pokroku' Sotva literární
odborník zná obě elegie, které jako rudé růže do
mrazivého hrobu Sladkovského hodili stařecky naivní
Boleslav Jablonský a mladistvě zanícený Josef