KAREi fIAVLtCEK noltóvSKY

Mezi svými duchovními hrdiny a vůdci,
kteří provázejí potomstvo dlouho po své tělesné
smrti jasným přijda dem a mravním
povzbuzením, mívají národové nevelikou družinu
zvláštních miláčků, jimž dávají přednost i před
samozřejmými auktoritami, a k nimž se vracejí celá
pokolení s pocitem důvěry a něhy. Dějinný
paradox chce tornu, že se tito duchové, tak drazí
potomstvu, netěšili za svého života vždy lásce a
přízni svých vrstevníků, ba, že naopak byli ve
své době doprovázeni nedůvěrou a odporem
svých současníků; teprve za hrobem vykvetly na
tomto dočasném trní růže obdivné lásky. Takto
z bohatýrské generace našich buditelů, kteří
první polovici devatenáctého věku naplnili
velkými činy slovesnými a vědeckými dalekého
dosahupro národní vzdělanost a veřejné obrození,
jsou Dobrovský a Jungmann, Šafařík a Palacký,
Kollár a Čelakovský ode dávna předmětem úcty,
podivu a důvěry, kdežto Karel Hynek Mácha a
Karel Havlíček jsou zahrnováni ohnivou
příchylností.

Mácha a Havlíček, básník snu vedle básníka
činu, jaká to zvláštní dvojicel Oba velcí podně-