účinnosti a která mu zaručuje především čestné
místo mezi národními buditeli. Jest to síla
Tylovy I i d o vos t i. Jeho generaci, narozené již
uprostřed napoleonských válek a vyzravší plně
v revoluční období roku 1830-1848, bylo
vůbec určeno, aby obrozenské ideje učenců a
básníků přenesla mezi lid, aby je smířila s
potřebami denního života, aby je přiblížila
chápavosti i citu prostého muže, ale i české ženy.
Nikdo toho, vedle Havlíčka, nedovedl tou měrou,
jako Josef Kajetán Tyl, lidový novinář a
populární redaktor, kratochvílný povídkář dlouhých
zimních večerů a vynalézavý společník nedělních
odpůldní, sám syn chudého řemeslnictva,
povoláním drobný úředníček a nuzný herec, znalý všech
starostí a zkoušek, hmotných nesnází a rodinných
běd vzdělaného proletáře, ale rozumějící i jeho
potřebě zábavy a hromadného veselí. Tato
lidovost byla i v básnictví nejšťastnější a nejštědřejší
inspirací Tylovou a vlastně nejlepším darem,
položeným sudičkami do kolébky synku
kutnohorského muzikanta. Z jejího nevyčerpatelného
ducha prýštil silný a zdravý proud Tylova
jadrného, správného, kořenného jazyka, posud hodného
nejen podivu, ale i studií. Z jejího požehnaného
lůna se zrodily Tylovy pravdivé, bezprostředhí,
plastické figury, zalidňující jeho dramatické
mravoučné obrazy ze života i jeho scénické
báchorky, kde se k nim tovaryší pohádkové postavy, vy-