pregnantních situacích, které obsah Tylovy
individuality a jeho doby trvale přenesou do
budoucnosti; v té příčině se nedostalo vlahému a
melodickému E:pisovateli středních poloh oněch
výsad genia, jichž požívají jeho současníci a
přátelé, temně půlnoční :Mácha a světle polední
Božena Němcová. Tyl, přední ze zakladatelů české
prósy výpravné a mistr lidové konversace
jevištní, nedovedl sevříti myšlenku a cit slohem
tak stručným ,výrazným, plastickým jako jeho
dočasní odpůrci a při tom vlastně spolupracovníci
na díle buditelském a lidovýchovném,
Čelakovský a Karel Havlíček, jejichž sloh jiskří a svítí
doposud jako úder ocele o křemen; snad též proto
připadá nám leccos z květnatého a načechraného
díla Tylova již zastaralým i po výrazové
stránce jako slavnostní řeči našich dědů a milostné
dopisy našich babiček ... vane odtud silný dech
domova, nikoliv však vůně čerstvě nakrojeného
chleba na nově prostřeném ubruse, nýbrž
parfum proudící z otevrené skříně, kde mezi
rodinnými písemnostmi a starými krajkami a
výšivkami se rozpadávají suché snítky mateřídoušky a
tmavé lístky levandule. A přece odkaz Josefa
Kajetána Tyla není pouhou musejní památkou
pro potřebu historiků a pro pietní vzpomínky
jubilejních chvil. Doposud promlouvá k nám z
něho ona mocná síla, v jejímž stálém pohybu a
projevu záleželo a záleží tajemství trvalé Tylovy

66