dělného a mučednického života dal mravní
příklad nám i budoucím.

Oceňovati slovesný, kulturní a národní význam
Tylův nesmí znamenati, ani v jubilejní den,
přeceňovati ho. Josef Kajetán Tyl, jenž sám byl
ostražitým a důmyslným kritikem divadelním a
jenž dovedl porozuměti vývojovým podnětům,
ohsaženým v příkrém projevu jeho
nejpronikavějšího posuzovatele, má býti hodnocen kriticky; i
pak, ba právě tím stoupne vzácná cena jeho
osobnosti a jeho díla.

Myšlenkově se spokojil tento typický
příslušník třetího pokolení buditelského vždycky tím,
že přejímal a popularisoval ideje a zásady
velkých mluvčích národní romantiky; nikoliv u
Tyla, nýbrž u Jungmanna a Kollára, u šafaříka a
Palackého hledáme a budeme hledati
myšlenkový obsah národního obrození v čistém a
autentickém vyjádření. Spisovatel »Posledního Oecha«
a »Pouti českých umělců« dal těmto ideím
lidovou formu, prožil a vyslovil jejich citový
přízvuk, sloučil je v půvabném romantismu se vším
zanícen)'m tíhnutím mladistvého srdce, ideali':'
stické vůle, životního optimismu. Sám se
nepokládal nikdy za velkého slovesného tvůrce, a již
jeho vrstevníci, okouzlení lehkým proudem
vervního Tylova vypravování a prostou svěžestí
přirozeného dialogu, se marně v jeho povídkách i
dramatech ohlíželi po typických postavách a