Jakýmsi politickými články, psanými dříve než
jsme měli vůbec novinářství, a v tom plně
vykonaly své poslání.

»Meč a kalich«, pro nějž se Vocel až
pedanticky vyzbrojil důkladnými studiemi
antikvářskými, převzat)'mi pak z velké části do učených
příloh knihy básnické, a kde osvědčil značný
pokrok jazykový při veškeré neobratnosti v
prosodii i v rýmování, nedošel ani u vrstevníků té
přízně jako »Přemyslovci«, a ani není dnes
uváděn mezi typickými výtvory vlastenecké
romantiky - jest to kniha mrtvě narozená. Kdyby jí
nepřipomínal vypůjčeným svým jménem
historicko-politický cyklus českého Němce Mořice
Hartmanna »Kelch und Schwert«, v němž vedle
Meissnerova »Žižky« nejohnivěji provedeno
tendenční spojení moderního liberalismu s
husitEkou reformací, i podle názvu by sbírka
Vocelova byla zapomenuta. Znechucen odloží dnešní
čtenář tuto l')"movanou kroniku lucemburskou a
husitskou, počínající se vdovskými dumami
Elišky Přemyslovny a zakončenou stesky a
úvahami nad kosovským bojištěm, kde za slovanskou
věc zápolily zbytky Táborů ... jak různorodá to
látka srovnána v celek nade vše nahodil)'!
Sentimentálnost, jež prostupuje suchopárnou
kroniku poslední Přemyslovny, a ztrnulé
mravokárství doprovázející životopis Václava IV., vracejí
Re též v druhé husitské části knihy, věnované

55