Fo otištění t~to kr~sné studie se poměr
Oelakovského k Palackému stále více vyjasňoval,
f'nad také vlivem obou moudrých a ušlechtilých
přátel vzájemných, Josefa Krasoslava
Chmelenského a Karla Vinařického. Čelakovského
příspěvky v Musejníku nyní houstnou, ano,
Čelakovský se stává nyní korektorem článků pro
časopis, a také jinak Palacký se snaží pomoci
stísněnému spisovateli v této kritické době jeho
života, jak poznáváme z jejich vzájemné
korespondence, zvláště pří konkursu o stolici universitní,
uprázdněnou po Janu Nejedlém, podporuje
Palacký Čelakovského. Čelakovský konečně
pochopil nejen vznešenou povahu svého smířlivého
ochránce, ale i národní význam jeho životního
úsilí historického, které se r. 1837 projevilo
vydáním prvního svazku německy psaných »Dějin
národu českého«. Čelakovský zaznamenal v
dopise příteli Vinařickému, nikoliv náhodně, jaký
rozruch mezi Němci vzbuzuje dílo spisovatele,
jejž kdysi sám vinil z národní polovičatosti.

Sotva vyšel druhý svazek Palackého
»Gel'ichichte Bohmens«, jdoucí až k vyhynutí rodil
Přemyslova, měli čeští čtenáří v rukou také
veřejné a básnické svědectví Čelakovského o
tomto úhelném podniku obrozenském a jeho
původci; v duchu se již Čelakovský nedočkavě těšil na
české zpracování, slibuje, »že i v noci pod svou
hlavou ehovati je chce, když za dne v něm
pouče
43