zpdvách a úsudcích zčerstva přÍnesených a
vyjadřující se pod jejich neodolatelným tlakem;
nemohl dobře porozuměti zamyšlenému klidu a
ukázněné rozvaze filosofa-historika, který již
záhy snažil se věc chápati sub specie aeternitatis a
odlišovati dojmové zdání od bytostné podstaty.
Beze sporu spolupúsobila také podvědomá
nechut nuzného bohéma, tvrdě zápasícího o skývu
literátskou a vychovatelskou, k uhlazenému
miláčkovi a brzy i příslušníku zámožných i
panských vrstev, na nějž se na pohled Štěstěna
trvale usmívala, ušetřujíc ho vysilujících
zkoušekživotních. A snad i rúzností temperamentú
podmíněná nedúvěra prudkého a šumivého Čecha ke
klidnému a hloubavému Moravanu přiložila
palivo na čoudivý ohníček nelibosti Čelakovského
k Palackému, »pravému moravskému trubači, z
našich Čechú již skoro každým nenáviděnému«.

Ale o těchto výbuších Čelakovského platí
staré přísloví: mnoho dýmu, málo vlny.
Prohlašoval osobnost Palackého za závadu pro Musejník,
tvrdil přátelúm, že se redaktor marně snaží
získati jeho spolupracovnictví pro svúj časopis,
vyřizoval Kamarýtovi s kyselou tváří vzkaz
Palackého, vybízející k přispěvatelství, chlubil se,
že svou novou satirickou práci »Krkonošská
literatura«, otiskne kdesi jinde - ale otevřme
ročník Časopisu vlasteneckého Museum za redakce
Palackého a nalezneme zde ukázky všech význač-