hotovi za pr..lpravné mladosti. Hlavně N eruda
nikoliv. V tomto osvětlení jsou jeho Písně
kosmické, v nichž na několika místech slohem až
upřílišeně rétorickým ožila současně s V rchlickýID
vesměrná duma máchovská, typickým dílem
přéchodu a křižovatky, než se N erutla trvale
.rozhodl pro slohovou úsečnost, písňovou zkratku,
nápovědnou pregnanci, která se hlíží hutnému
výrazu lidové písně a balady. Této básnické
tradici, která jde k němu od Čelakovského a
Erbena, dal právě on nový tvar, aby v podobě jím
dané přecházela na pozdější pokolení; dnes
jsme si zvykli mluviti prostě o nerudovské
tradici v našem básnictví jako pravém protikladu
oné barvité rétoriky, onoho rozvitého
verbalismu, oné honosné architektoniky slovní a
veršové, jež jest trvale sp{kta se jménem
Svatopluka Čecha a Jar. Vrch1ického, aniž cele
vyčerpává, jak již pověděno, celý zjev tohoto.

rrradice nerudovská! Kolik různých osobností
z několika generací opřelo se o ni, kolika
dodala a dodává síly ~istoty! Jet v ní princip
slohový nerozlučně sPJat se zásadou mravní
sebevýchovy, pro umělce až osudově závažné.
Znamená totiž zároveň karakterní výzvu, aby se
básník oprostil ode všeho dekorativně podružného,
aby, opomíjeje nahodilosti, pronil\1al k podstatě,
aby sporým a výrazným slovem postihoval duši
věcí a sám smysl chvíle, aby se snažil zjedno-