Bylo by čirou ahsurdností žádati po někom,
aby ctil veškeré předky své rodiny bez rozdílu a
bez výběru a dokonce aby si zvolil je všecky za
svůj příklad. Sama představa o tom má do sebe
cosi neodolatelně komického i pro toho, kdo si
uvědomuje, že ve své krvi, ve své povaze, ve svém
podvědomí nosí dědictví mnohých osob, k nimž
by se dobrovolně nehlásil a jichž by, probůh,
nechtěl následovati. Proto myslíme zdravým
tradicionalismem svobodný a rozpyslný v Ý b ě r
myšlenkových a literárních předků a nikoliv snad
hromadn)" kult celé ideové a slovesné minulosti,
jenž by byl spíše můrou než požehnáním; že tato
svoboda a tento rozmysl volby jsou omezeny
siln)'m podílem prvku iracionálného a
podvědomé
ho, vyložil jsem již. ,

Pro které ze svých literárních předků rozhodne
se tedy soudobý český spisovatel s prospěchem T
TI koho z nich nacházeli již jeho předchůdcové
oporn a posi1u' Odpovědi na to budou sotva zní.:
ti jednoznačn~ a literární historik n!lb kritik
může podati leda látku prosetou a utříděnou, aby si
z ní básník a spisovatel vybírali podle své tvůrčí
potřeby a podle svého osobního založení.

Není sporu o tom, že národní ohrození na
pomezí XVIII. a XIX. věku bolestně trpělo a
úporně zápasilo s naprostým nedostatkem tradice;
Pracovalo s národem dočasně nepočetným a osla·
beným o zcela skrovné společenské vrstvitosti, za:-