jího vývoje novým směrem.

Skutečně na nějaký čas ležely východočeské
práce mé matky ladem. Národopisné zkoumánI kroje
českého vůbec, činnost ve spolku »Minerva«,
založení »Ženského světa« a »Ústředního spolku
českých žen«, konečně narození nejmladšího synáčka
Jaroslava nedovolily ani, aby byl záhy dokončen
»Jan . Jf1ek«, ačkoliv právě pro něj podnikala
v Praze důkladné studie o dějinách české
emigrace. Když byl r. 1897 dopsán, zaslala jej má matka
Svatopluku Čechovi pro »Květy« a na jeho přání
dílo přepracovala, soustředila, zkrátila, třebaže v
knižním vydání se pak částečně vrátila k
původnímu zněni. Vůbec moje matka často práce své,
hlavně rozsáhlé skladby, podrobovala
komposičním změnám, a to zpravidla k zřejmému jich
prospěchu a byla tu přístupna návrhům, které se jí
nejprve zdály nemilosrdnýmij za mnohou dobrou
radu vděčí starší její díla mému otci, jenž ji na
počátku činnosti vychovával v jazykové ryzosti a
nejednou upozorňoval i na otázky komposičníjani
později nechybělo mé matce takových rádců v
okruhu jí nejbližším. Nejméně změn prodělaly románky
»Jiří šmatlánc a »Na Librově gruntě«, z nichž onen
dokončen r. 1899, tento r. 1901. Mezi nimÍ a
»Janem Jf1kem« jest rozdíl podstatný: _~_~~~~_~Y.!lí
jest mno1!em . b.~h~.ujf .. pom~;r .. \tIm~4elti1ll ..
sy()p~~:nější, epický· proud daleko mocnější; knihy mají
z;i~outiréiii5t(KOtnPosici a· dějovou ]edriotlJ.y. 111c:n
dovedla Teréza Nováková vykresliti individuální
přfJlěh románový na širokém p~zagí národně
kulturních dějin; připravila se na to nejen
monogra.ficky podrobným zahloubáním se do historie
če
1%