jem a dialogem řešení problémů, které prave v
oné chvíli zaměstnávají mysli jeho rodáků a
čtenářů. První velká výpravná skladba Terézy
Novákové, »Maloměstský román«, připsaný právě
Karolíně Světlé v den jejích šedesátin, vyhnala
tuto národně výchovnou a výstražnou tendenci
až do krajnosti, jsouc při tom až příkrým soudem
citového života hrdinky Svatavy Krovecké, za
níž se skrývá melancholická postava Zdeňky
Havlíčkové. Leč jak z »Maloměstského románu«
tak i ze staršich a pozdějších prací Terézy
No'~ákové ze společenského života českého mluví
úzké a jaksi chudé pojeti národnosti, na níž stále
lpí sLarý konvencionalísm.

Zatím však Teréza Nováková statečně a
čestně pracovala o zreálnění a prohloubení svého
češství. Úplně souběžně s její literární i
spolko\"ou snahou o vyšší vzdělanostní úroveň našich
ž?n a o jejich mravně společenské sebevědomí
postupoval u ní zájem, který byl pronikavou a
promyšlenou anticipací přítomného hnutí za své·
ráz. Podnícena národopisným hnutim na Moravě,
poučena přímo odborně v otázce krojové, ale
přijímajíc při tom starý romantický názor o
svéprávnosti lidového umění, hlásala v přednáškách
i v článcích (tyto vyšly hlavně v olomoucké
»Domácí hospodyni« a v prvních ročnících
»Kalendáře paní a dívek«), že česká žena má ve všem
svém životě vděčně a soustavně čerpati z
formového bohatství vytvořeného našim lidem: má se
oblékati po česku, má míti svérázně zřízenou
domácnost, má spolupůsobiti na užiti původních
motivů stavebních při bytové architektuře atd.

183