koná žena plamenem inspirace, teplem mravního
vlivu, silou výchovného příkladu. Nehledíc ke
dvěma nahodilým překladům anglických
cestopisných děl, jež na rozhraní století Henrietta
podnikla jen pro honorář, kterým chtěla obvěniti
chudou příbuznou, nezanechala Henrietta
Herzová objemnějších slovesných prací, většina její
rozsáhlé a cenné korespondence byla na její
vlastní přání spálena, a její zlomkovité paměti
nečiní literárních nároků. 1 Jest v nich (pokud
přepracováním prosvítá původní zněni) kouzlo bez·
prostředního sdělení osobního, zpola upřímnost
deníku, zpola výpravná sdílnost dopisu; osoby,
příběhy, anekdoty, názory se střídají jako v
neupraveném živém hovoru; většina podobizen,
situací a líčení jest jen načrtnuta; k duševní
karakteristice se podávají zajímavé rysy, aniž ji
pisatelka provádí; příležitost k zahrocenému
souhrnu se pravidelně promeškává, ač schopností
k němu dojista auktorce nechybí: tyto vzpomínky
nechtějí vskutku náležeti k literatuře. Leč kdo je
pozorně pročte, odmítne výčitku
neproduktivnosti Henriettiny asi v tom smyslu jako ji
drastický Schleiermacher odmítl, když si ji Henrietta
činila sama:" »Vlastně, zdaž jest nějaký větší
předmět činnosti než srdce; ano vůbec zda nějaký
jiný; zdaž tu nepůsobíte? O Vy, plodná, činorodá,
jste pravou Ceres pro vnitřní bytost a přece
kladete tak veliký důraz na onu působnost ve
vnějším světě, jež jest naprosto pouhým prostředkem,
kde člověk ve všeobecném mechanismu se
ztrácí. Kde tak málo k vlastnímu účelu a cíli dospěje,
a vždy tisíckráte více cestou se zmaří! Kněžka

55