Učený autor knihy o Kosti, Českých katastrů a Bilé
Hory plní svým dilem výzvu sVQ.tého starce Zosimy
u Dostojevského: Zemi nenasytně miluj a líbej
neustále!

Velikost historika Pekaře záleží v tom, jak dovedl
za různými, navzájem protilehlými manifestacemi
češství vysledovati tuto základní jednotu národní
osobnosti: v svatováclavském úsilí vřaditi se horlivostí
křesťanskou i výzbrojí duchovní do křesťanské
kultury západní Evropy i v gotickém zanícení božích
bojovníků státi proti celé této Evropě za pravdou
zákona Kristova, v snaze pobělohorské emigrace dopomoci
k vítězství utiskovanému právu českému i v kultu
svatojanském, vyvěrajícím z potřeby barokního
člověka spojiti se s Bohem, v probuzeneckém selství
Vavákovském, které hájí zděděné statky proti všem
revolucím, i v slovanském a českém nadšení, našich
romantických obroditelů předbřeznových.
Dějezpytná i dějepisná dila Pekařova ať v nich převládá prvek
kritický, badatelský nebo živel výpravný, oslňují
vědeckou dokonalostí, ale mají mimo ni ještě složku
národně mravní, která jejich autora přiřazuje přímo
k Balbínovi a Palackému, dvěma tak různorodým
duchům, zasluhujícím stejnou měrou čestného označení
národních dějepisců. Jako jim, jest Pekařovi historie
zároveň dilem národní obrany a výchovy, jako u nich
se k poznání - stupně ovšem velice rozmanitého
pojí akt víry v národ. Slyšeli jsme, že Pekař ve vztahu
k zemi uskutečňoval božskou ctnost lásky, stejně
božskou ctnost víry projevoval při všem vědeckém
positivismu tam, kde šlo o poměr k národnímu duchu.
A nechyběla ovšem ani nerozlučná z těchto tří
božských sester: živná naděje v budoucnost národa, že
opřen o svou půdu a svou tradici, mocí svého lidu

92