né prakse, ale značného přírodovědeckého zajmu a
obzoru, který mu však dovolil pro sebe sama
překládati Decamerona a Platonovu Politeii, byl praktická
činnost sama a pouštěl se do rozmanitých podniků, jež
nakonec přivodily jeho hmotný úpadek a dobrovolnou
smrt. Jistě však přivábil Welze k sobě strhující zjev
čtyřiadvacetileté paní doktorové, která r. 1848
proslula jako výmluvná českotřebovská Panna Orleánská.

U Rybičků žil Emanuel Welz plných 34 roků, ale
poslední dobou s hostitelem a milostným sokem přes
společné politické sympatie ani nemluvil. Když v
lednu 1881 paní Kateřina zemřela, neměl v Ceské
Třebové již stání a hledal útulek jiný, v hlubším tichu a
úplnější samotě, byl tehdy již 67 roků stár. A tu se
počíná v Kozlově ve výměnkářské chaloupce statku
Pecháčkova r. 1883 sedmiletá Welzova životní elegie.
Vybraně, ale ošuměle oděný, hubený a vytáhlý stařec,
jenž se nikdy neusmál, jest cizincem mezi uctivými
venkovany a v kontemplací i vzpomínkách se utíká
mezi své knihy, ze skromných prostředků
rozmnožované, horlivě pečlivě katalogisované, většinou dýšicí
duchem let 30. a 40. Nad překladem exotického
románu Irwingova r. 1890 kmet, podlomený pakostnicí,
umírá, smířen s osudem, odcizen lidem.

Dnes se zdá, jako by po lesích a chlumech
okupovaného českého kraje mezi Litomyšlí a Ceskou
Třebovou byla mrazivým jíním rozestřena otázka tak
příznačná celé generací Welzově, zda opravdu nadejde
někdy mezi národy spravedlivé dorozumění, plynoucí
ze skutečného prožití vzájemných práv uvědomělého
lidství.

29. X. 1938.

76