Každé ze zabraných území v osudném pátém
pásmu má nějaké přímo symbolické místo, jež zosobňuje
a zároveň posvěcuje českost kraje. Cím jsou pro
Kravařsko Hodslavice a Štramberk, to znamená pro
Litomyšlsko maličký Kozlov uprostřed lesů na svahu
Kozlovského vrchu. Jeho sláva jest vlastně výtvarná:

Max Švabinský, který tu od roku 1896 na statku u
Pecháčků - Sítařů pobyl skoro dvacet let vždy o
prázdninách, zachytil duši kozlovské přírody v chudém kraji
a již již odumírající pracovní rytmus tkalcovského
tamního lidu v zelenavé symfonii U stavu. Ceský
básník písmák ví o zapadlém Kozlově ještě více: nejprve
dokumentární studie Aloise Jiráska, později svěže
životní črty tchyně M. Švabinského, Josefy
Vejrychové, loni zemřelé, upozornily na romaneskní a
problematickou postavu »kozlovského poustevníka« Frant.
Emanuela Welze, jehož dobově zajímavá knihovna
jest ozdobou litomyšlského musea. V prvních dnech
letošního roku se dostalo Emanueli Welzovi a jeho
kozlovskému pobytu velice poutavého zpracování
monografického a ježto v půvabné knize doprovázené
kresbami Holcovými, jest s Welzem sdružen jeho
českotřebovský přítel dl . .Frant. Rybička a značná
pozornost věnována Welzovým vztahům k rodné
Litomyšli, stal se pietní spis pomníkem kulturního života
v obou městech, dopodrobna sledovaných za druhé
až čtvrté pětiny předešlého století. Autorem náladově
životné monografie, Zapadlí osvícenci F. E. Welz a
dr. Fr. Rybička jest zmíněný litomyšlský primátor a
statečný ochránce českosti tamního okresu, Fr. Lašek,
který i tu rozdělil srdce mezi domov kolébky a domov
osudu, Ceskou Třebovou a Litomyšl.

Kozlovský samotář Emanuel Welz, narozený v Lito4
myšli r. 1816 a zemřelý v Kozlově r. 1890, jehož
mla
74