mimoděk jeho doplňkem. Jenom nevděčný žák by
mohl zapomenouti na vliv takového učitele.

Student, který hledá poučení a vzdělání jenom v
posluchárnách své university, sotva dospěje duchovní
samostatnosti; i my, kdož jsme na rozhraní obou
století studovali v Praze literární dějiny - chodili jsme
vydatně za školu. Vedle Vrchlického a Masaryka
lákal nás »ptáčníka vábným svodem« k sobě muž,
který tehdy stál zcela mimo universitu a nerozpakoval
se za svou nezávislost společenskou a kritickou
platiti těžkým hmotným strádáním. Obávaný a osamělý
tehdy kritik F. X. Šalda, stojící v úporném boji proti
Vrchlickému, obohatil naše literární poznání prvky,
jaké nám nedovedl dáti ani Vrchlický ani Masaryk,
s nimiž se sdílelo světový rozhled: ukazoval k
bytostnému významu poesie a umění v společnosti; osvětlil
nám podstatu tvůrčího básnického činu a tajemství
jeho organičnosti; poučil nás především, že pravý
poměr k 1tieratuře není ani trpně rozkošnické
vnímání její formy ani slepé následování její myšlenkové
náplně, nýbrž uvědomělý, odůvodněný, metodicky
založený soud. V něm vedle básnického vykladače
literatury Jaroslava Vrchlického a vedle jejího
filosofického interpreta Masaryka poznali jsme jejího
kritického soudce. Toto poznání nebylo bez osobní
bolesti a přineslo nejedno zklamání v praksi, kdy
kritika se svému velkému představiteli často měnila v
něco zcela jiného než v pathos a inspiraci. Vzpomínám
také tohoto učitele své vědecké a literární mladosti
vděčně.

8.-9. I. 1939.

48