Radostný a nadšený úžas, s nímž před šedesáti
léty přijímala česká veřejnost i kritika stálý básnický
vzestup mladistvého mistra Jaroslava Vrchlického.
autora Ducha a světa, Symfonií a Mythů, provází
literárního historika, začte~li se do listovnich dokumentů
poetových z doby předtím, do jinošských a
studentských projev~ z první polovice let sedmdesátých. Ve
výmluvných a obšírných dopisech klatovského
sextána, septimána a oktavána; posílaných strýci a bratru,
podávajících dojmy z četby a soudy o knihách a
spisovatelích/setkáváme se s neočekávaně hotovou
osobností kritickou, jakých bylo v tehdejším českém
písemnictví poskrovnu.. Šíře rozhledu v světové
literatuře, bystrost postřehu, odvaha a správnost literár~
ního soudu překvapují u venkovského gymnasisty.
Snaha orientovati se po celé starší i moderní tvorbě
evropské jest spojena s úsilím vyzouti se z
jednostranného poddanství německé literatuře; při
pozdějším směru a vkusu Vrchlického až zaráží pronikavé
porozumění románovému realismu, zvláště ruskému
a anglickému; důkazem estetické vyspělosti
odrodilého ž6.ka Aloise Vojtěcha Smilovského jest v dopise

37