měli býti vyzbrojeni sociálním vědomím a svědomím,
každý z ních bez rozdílu měl by ochotně přispěti tam,
kde třídy společensky a hmotně slabé strádají a
volají po pomoci; hluboká slova evangelia, »zželelo se
mně zástupu«, nepozbyla své platnosti. To však
neznamená nikterak, že služebníci Ducha mají býti
sluhy lidu a v jeho žoldu státi se výkonnými nástroji
skupin, stran, tříd a stavů. Toto nevolnictví, v něž.
v našem věku, a stejně v státech autoritativních jako
deID.ok],"ati<::kých, upadla vlastní vinou inteligence, jest
ona Zl.gga, v~<:lělanců, o které stejně přesvědčivě jako
krásně mluví francouzský myslitel, označuje ji za .
hlavní příčinu soudobého rozvratu a porušení ducho- J
vých hodnot ve společnosti. Přispívá k ní každ)T
intelektuál, který, pohrdnuv úkolem vůdcovským, se
spokojuje s údělem býti vedeným a jenž, obávaje se
risika odpovědnosti, poklesá v trpnou bezvýznamnost,
tak vítanou systémům totalitním.

V dobách přestavby státu a přebudování
společnosti, jakou právě prožíváme, jest vedle dělných
rukou třeba také myslivých hlava horoucích srdcí, a na
vzdělancích záleží, aby osnovali stavební plány, aby
přemýšleli o nejvhodnějších cestách k jejich realisaci,
aby převzali kontrolu, k níž ovšem budou míti právo
teprve tehdy, budou-li sami mravní a bezúhonní (
lid, pokud není zfanatisován, čeká na jejich
vůdcovství a poddá se mu ochotněji než se snad zdá: pravá
moc pochází nikoli z něho, nýbrž z Ducha.

15.-16. XII. 1938 a 18.-19. 1. 1939.

33