představy o principu, v němž se shodla kultura
antická se svou pokračovatelkou, kulturou křesťanskou;
nad hájem Akademovým klene svou jasnou a volnou
oblohu Nús Basileus a v gotické katedrále vane, vlaje
a vládne Creator Spiritus. Vzdělanost naše, jež jest
neb alespoň má býti synthesou kultur obou, nesmí
opustiti t.ohoto principu, který se vtělil do koncepce
humanity v nejvyšším smyslu, lidskostig!il!~~e_y~~!~,
sm.ěřující stále kdokonQ.lejším a úplnějším útVétrŮIIl
liQ~tYí; i národnost pokládáme především za bránu,
kterou se vchází do okruhu pravé humanity, ale jež
pozbývá svého oprávnění, jakmile, snažíc se o
dosažení svých cílů, neuznává práva a zákona lidskosti.
V malé obměně platí o národnosti a o jejím
ztělesnění nacionalismu to, co sv. Augustin pověděl před
staletími o principu monarchistickém: Remota iustitia
quid sunt regna nisi magna latrocinia'?

Říše ducha má býti nadřízena oblastil1moty, kt~IoU
ovládá, která však se obrací přímo proti lidst\Tll'Il~IlJ~



li vedena duchem a držena jím v otěžích; technická

válka přítomnosti, kdy se stroje, plyny a zbraně
vymkly z vlády lidské myšlenky, uvádí nám způso~
bem přímo apokalyptickým před oči
hI:!l,~yJlmoty,kterou opustil duch. Jest to další etapa prometheovského
mythu, kdy Moc a Síla odzbrojují, svazují a ke skále
bezmocnosti přikovávají Titana; ve věčném
nepřátelství setrvají po věky věků Duch a Násilíl Neklamejme
se o tom, že násilí diktátu jest jen jiná forma násilí
zbraní, a že zájmy třídní a nacionální domáhají se
státní autority hlavně jen proto, aby jí přiznaly s hned
pohotovou ochotou právo násilí ať nekrvavého, ať
krvavého; tak jest tomu nejen v státech totalitních,
které chtějí osobnost jednotlivcovu usměrniti v
názorech i v činech, ve smýšlení i rozhodování, v užívání

31