Evropy. Probuzeni z ní tvrdou mluvou nevítaných
skutečností přišli s nabídkami, na něž bylo pozdě a
pro něž neměli spojenecké opory na západě,
posuzo·vaném rovněž skrze růžová skla mámení. Zbaveni Ŕ
jak krutá to ironie - možnosti, aby se po
demokraticku, jak bylo v jejich honosně vyhlašovaném
programu, zeptali národa po souhlase, zaplatili celými kraji
za omyly své politiky a odevzdali vlastní stát do rukou
potomstva daleko menší, než jej přijali ve chvíli
národního štěstí jako dědictví praotců z rukou
evropských a zámořských mandatářů ve Versaillích.

Avšak má to býti stav konečný? Pro budoucí věky
definitivní forma naší vlasti? Přijme naše české
svědomí do svých samozřejmých představa hodnot tuto
okleštěnou podobu Čech, Moravy a Slezka bez krajů
dnes ztracených? Pro opravdového a hrdého Čecha
jest pro příští roky, desítiletí a. snad i století jediný
důstojný program: vnitřně síliti tak, abychom se při
novém spravedlivějším uspořádání Evropy mohli jako
právoplatní dědicí přihlásiti o své kraje dočasně
ztracené v osudném roce 1938.

1.-2. XI. 1938.

25