mová roztrhla v půli; očekávali jsme, že se otevrou
hroby, aby velcí mrtví vstali a přišli se s výčitkou
přesvědčit o našem pokoření.

Směli bychom zoufati, kdyby šlo o ránu
individuální. Nikdo by nám nesměl zazlívati nejčernější
pesimismus, kdyby jen naše přítomné pokolení bylo
v sázce.

Ale nevinný pohled dětí, záhadný úsměv pokolení
nenarozených, mravní imperativ služby pro
budoucnost se všemi jejími nevyčerpatelnÝmi možnostmi
zavazují nás, abychom si zachránili pravou
křesťanskou naději Velkého pátku:

Třetího dne vstanem.

4. X. 1938.

16